user_mobilelogo

 

https://youtu.be/TBvKD3SoU8U - Zimní pohádka

https://youtu.be/YubLTZUUsgo - Pohádkohraní

https://youtu.be/nVelVzI0w5A- Zimní inspirace

 

Ahoj děti! (maminky a tatínkové)

Máme pro vás další námět na „domácí lekci Pohádkohraní“.

Kdopak to tu s námi je, kdopak to tu sedí? Řekni, jak se jmenuješ, jen ať to všichni vědí. Vítáme tě Toníčku, Bětuško, Vojtíšku, Aničko,……..jsme rádi, že jsi tady.

A teď malá pohádka „O sněhové vločce“

Na obloze vysoko nad mraky se hodně ochladilo a z dešťových kapiček se staly krásné třpytivé sněhové vločky. Hrály si a poletovaly a těšily se, až vyrostou. Větší vločky totiž mohly seskočit z mráčku a letět dlouhou cestou až úplně dolů, na zem. Malé vločky se na to moc těšily a představovaly si, jak to dole asi vypadá a co tam budou dělat. Jedna vločka byla moc maličká a bála se, že se dolů ani nepodívá. Když ale nastal jejich čas, zafoukal ledový vítr a sfouknul vločky z obláčků, a popřál jim, aby se jim dobře letělo. Maličká vločka měla radost, že letí taky. Rozhlížela se po obloze a všude bylo tolik vloček, že je ani neuměla spočítat. Každá jiná a jedna krásnější než druhá.

Když se už vločky blížily k zemi, uviděly pod sebou bílé třpytivé peřiny. Hned je napadlo, že je to sníh, ty větší vločky, které odletěly už před nimi. A také viděly, jakou z nich mají všichni radost. Děti jezdily z kopce na saních, soutěžily, kdo vyrobí co největší kuličku a potom se koulovaly. Některé děti stavěly sněhuláky a už jich na louce bylo aspoň pět. Jeden sněhulák byl hodně veliký, větší než tatínek, který ho dětem pomáhal stavět. Na hlavě měl děravý hrnec, místo nosu velkou mrkev a místo knoflíků černé kousky uhlí. Tělo měl postavené ze třech obrovských koulí.

Maličká vločka se rozhlížela a přemýšlela, kam asi spadne. Najednou foukl větřík a odfoukl naši maličkou vločku k tomu největšímu sněhulákovi. Vločka se mu usadila rovnou na nose. Měla z toho radost. Celý den mohla pozorovat, co děti dělají. Viděla, jak staví další sněhuláky, jak se koulují, staví si sněhové domečky, kterým říkají iglú. A také mohla malá vločka mávat všem kamarádkám, které letěly kolem ní.

A to je konec pohádky.

Teď se trochu protáhneme při říkankách.

Sněhulák 1

Ze tří koulí tělo má,        (rukama naznačíme tvar sněhuláka, od země nahoru)          

V ruce koště držívá,        (pokrčíme ruku jakože držíme koště)                                   

Místo nosu mrkvička,     (chytneme oběma ukazováčky na nos)                                    

Uhlíky jsou očička.          (ukážeme oběma ukazováčky na oči)

 

Sněhulák 2

První kouli, druhou, třetí,                                                                                              

ze sněhu si koulí děti.  (naznačíme dělání koulí, přetáčíme ruce nad sebou, dlaně proti sobě)

Koule staví na sebe.     (rukama naznačíme tvar sněhuláka, od země nahoru)           

Kdepak, sníh je nezebe.  (rukama děláme „nenene“)                                                   

Podívejte, je to tak,     (rukama si uděláme kukátko před očima)                                

narodil se sněhulák!    (zatleskáme)

 

Zimička

Zima, zima, zimička,
hází bílá peříčka,
děti si je chytají,
koule si z nich dělají.

Zima

Cupy, dupy, cupy, dupy,
zima stojí u chalupy.         
(dupeme)
Vezmeme si rukavice,       
(naznačíme navlékání rukavic)
šály, boty a čepice,            
(ukazujeme, co oblékáme)
vyběhneme rychle ven,     
(běháme)
na sněhu se zahřejem.

Vločka

Letí vločka z nebe,          (třepeme prsty, naznačíme padání)                                                                                              

nos ji hrozně zebe.          (ukážeme si na nos)                                                                                       

Vše se změní rázem,                                                                                                    

až dopadne na zem.         (spadneme na zem)                                                                                           

Tam si pěkně lehne          (ležíme)                                                                                           

a ani se nehne.                                                                                                            

A až vloček přibude,        (třepeme prsty, naznačíme padání)                                                                                                                                                                                          

zima už jí nebude.            (rukama děláme „nenene“)                                                   

 

Najdeme si doma nějaké hudební nástroje (mohou být vařečky, lžičky, pokličky, hrnec a vařečka…) a zazpíváme si:

Bude zima

Bude zima, bude mráz,
kam se ptáčku, kam schováš?
Schovám já se pod hrudu,
tam já zimu přebudu.
Bude zima, bude mráz,
kam se ptáčku, kam schováš?
Schovám já se do křovin
až na jaře vyletím.

 

Sněží

Sněží, sněží,
mráz kolem běží,
zima je kočičce,
hřbet se jí ježí.

Fouká, fouká,
bílá je louka,
zima je pejskovi,
ke kamnům kouká.


A teď se pustíme do tvoření, vyrobíme si sněhuláka.

Budeme potřebovat tvrdý bílý papír, kousek kartonu (můžeme použít i krabici od rýže apod), menší kousek barevného papíru, voskovky/ pastelky, lepidlo a nůžky, měkký bílý papír

A můžeme se dát do toho:

Potřebujeme šablonu: Nejprve si vystřihneme tři různě velká kolečka z kartonu, nebo hodně tvrdého papíru (jakákoli nepotřebná krabička z kuchyně). Na kus kartonu nebo druhou polovinu krabičky kolečka nalepíme podle velikosti a tím vytvoříme šablonu sněhuláka.

Na šablonu položíme bílý výkres a pomocí voskovky nebo pastelky kreslíme přes šablonu a tím se nám překreslí sněhulák. Vhodnější jsou voskovky (idealně hrana trojhranné, nebo položená kulatá, ale pastelky to taky zvládnou). Komu to nepůjde prokreslit na tvrdý papír, zkuste obyčejný měkký.   Rodiče si určitě vzpomenou, jak ve škole překreslovali mince (případně vám to popovídá babička s dědou). Tato prokreslovací technika se jmenuje frotáž.

Šablonu pod papírem můžeme posunout a sněhuláků bude stát víc nedle sebe. Poté jim nalepíme hrnec z kousku barevného papíru, domalujeme ruce, mrkvičku a knoflíky. Můžeme přilepit i kousek větvičky a vytvořit tím metličku, kterou sněhulák drží.

Vločky vyrobíme z měkkého papíru. Čtverec jakékoli velikosti naskládáme do trojúhelníku a zboku uděláme průstřihy, odstřihnout můžeme i špičku a vrch zakulatit. Po rozložení máme vločku. Můžeme si vyzkoušet, kolik druhů zvládneme vymyslet, aby byla každá jiná. A aby sněhulákům na papíře nebylo smutno, můžeme k nim malé vločky dolepit. A ty velké vám určitě krásně ozdobí okna.

 

Povedlo se?  Hotovo? Popros někoho z rodičů, zda by Tvé dílo mohl vyfotit a poslat nám fotku mailem
(Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.) nebo na messenger Zdeňka Kadlčíková (foto černobílý pes).

Doufejme, že se opět brzy sejdeme v Provázku a budeme si zase hrát všichni společně.  Prozatím vám přejeme takto na dálku pěkné dny, hodně krásných společných chvil a hlavně pevné zdraví.